Programoval neprogramoval v České republice mladý programátor Vláďa. A byl to dobrý programátor : uměl Pascal, C, Visual Basic a zrovna se učil Delphi. Na jeho programy byla radost pohledět : efektivní, uživatelsky přívětivé a přitom se s nimi bůhvíjak dlouho nepatlal. Zkrátka pracant k pohledání.
Jednou večer si řekl, že si musí instalovat nový ovladač české klávesnice do Windows 95. Ovladač, který byly na cédéčku od Microsoftu, totiž měl přehozené Z a Y tak, jak to bývá na českých psacích strojích. Vláďa byl zvyklý programovat s anglickou klávesnicí, kde bylo na Z na dolní řadě vlevo. Když chtěl psát něco s háčky a čárkami, přepínal na českou klávesnici, ale protože tam je Z veprostřed horní řady, pořád se pletl.
I připojil se pomocí modemu do Internetu a vyhledávací službou Infoseek si pomocí klíčových slov “Czech”, “driver”, “QWERTY” našel na jednom ftp serveru ovladač, který potřeboval. Stáhl si ho a hned ho instaloval. Protože byl pořádný, když instalaci dokončil, otevřel si složku WINDOWS\SYSTEM, aby starý ovladač smazal. Našel soubor KEYBOARD a stiskl Del.
Před tím, než nějaký soubor ve Windows 95 smažete, objeví se dialogové okno s textem “Opravdu se má soubor vyhodit do koše?”. Tentokrát však stalo něco neobvyklého. Před Vláďou se otevřelo mnohem větší okno s nápisem : “Nemaž mne, švarný programátore. Jsem kouzelný ovladač Keyboard Drv. Místo toho, abys mne vyhodil do koše, ulož mne na anonymní ftp server MAGIC.CZ do adresáře COMP_MAGIC a pak teprve mne smaž. Když to uděláš, odměním se ti. Budeš li se chtít připojit k jakémukoli počítači nebo spustit jakýkoli program a nebudeš znát heslo, zadej cokoli, přístup ti bude povolen. Ale dobře se rozmysli, takhle se můžeš přihlásit jen třikrát. A teď mne pošli tam, kam jsem ti řekl. Na tvém disku je spousta vadných sektorů a já se bojím, že se co chvíli pokazí některý, na kterém jsem uložen!”
Vláďa strnul v překvapení. Dodneška si myslel, že programy jsou jen posloupnosti čísel, které umí procesor interpretovat a že kouzla možná existují, ale nanejvýš v Mexiku. Napadlo ho, že je to žertík někoho z autorů nebo lokalizátorů Windows 95. Pak se ale podíval do souboru Internet resources in Czech Republic a žádný FTP.MACIC.CZ tam nenašel. Zkusil se k tomuto neexistujícímu počítači připojit a ono to šlo (měl adresu 7.7.7.7) ! Poslal tedy kouzelný soubor do určeného adresáře na kouzelném počítači a u sebe jej smazal.
Protože už bylo pozdě večer, vypnul počítač a odešel domů. Říkal si, že ráno je moudřejší večera. Dlouho nemohl usnout, protože se nedokázal rozmyslet, k čemu kouzlo využije.
Nakonec se rozhodl, že se nejprve připojí do informačního systému své fakulty a připíše si zkoušku z vyčíslitelnosti, ze které ho již dvakrát vyhodili a on se bál, že ji neudělá ani na potřetí. Druhou možnost využije k tomu, aby se finančně zajistil. Napojí se do své banky a přidá si na konto velkou částku. Nic víc nepotřeboval a zbývalo mu ještě jedno kouzlo. Nakonec si řekl, že nejzajímavější bude prohlédnout si v počítači Pentagonu návod na atomovou bombu. Když se takto rozhodl, spokojeně usnul.
Ráno si spustil počítač a přihlásil se do Windows. Velice pečlivě napsal heslo, protože věděl, že kdyby udělal překlep, vyplýtvá tím jedno kouzlo. Jako heslo vždy používal jméno své dívky, krásné programátorky. Stejně opatrně se přihlásil do lokální sítě a pak do Internetu.
Do informačního systému jeho školy bylo možno se napojit pomocí Telnet. Vláďa se přihlásil jako ADMINISTRATOR, který má přístup ke všem objektům v databázovém serveru, a jako heslo zadal jedno velmi sprosté české slovo, protože ho nic jiného nenapadlo a kromě toho mu přišlo, že se tím ochraně SŘBD nejlépe vysměje. Chvilku byl napjatý, protože mu něco v hloubi mozku říkalo, že kouzla neexistují, ale žádná zpráva o tom, že by přístup nebyl povolen, se neobjevila. Našel tabulku, v níž se ukládaly splněné studijní povinnosti a zapsal tam, že z vyčíslitelnosti dostal dvojku. Když už byl v tom, zlepšil si několik známek, které pokládal za nespravedlivé a odhlásil se.
Potom se připojil na počítač své banky, tentokrát jako SUPERVISOR, protože tam používali Netware. Chvilku váhal, jak by nejlépe urazil firmu Novell, která se tak holedbala svým zabezpečením a zadal místo hesla jiné velmi sprosté slovo, tentokrát slovenské, které popisovalo mužský protějšek toho, co použil ve škole. Znovu byl bez problémů do systému vpuštěn. Spočítal si, kolik mu stačí na rok ke spokojenému životu a připsal si na svůj účet čtyři milióny, aby požadovanou částku dostal každý rok jako úrok.
Pak si z Pentagonu stáhl schéma atomové bomby v postscriptovém tvaru, jen tak pro legraci. Americké armádě se vysmál opět sprostým heslem, a to jedním z nejpoužívanějších anglických slov, které má čtyři písmena.
Až teprve teď si uvědomil, co se vlastně stalo. Je bohatý a v získání vysokoškolského titulu mu nestojí žádné překážky. A kdo se mohl pochlubit, že vyhackoval Pentagon? Spustil Microsoft Exchange, aby o tom napsal své dívce. Když však naťukal oslovení, úplně zkameněl. Uvědomil si, že dočista zapomněl, co včera instaloval. Na obrazovce se objevilo “Milá Yuyano”. Došlo mu, že celou dobu měl přehozené Z a Y a že kouzlo vyprchalo už při přihlašování do Windows, do lokální sítě a do Internetu. A pak že se zázraky nedějí.
Milé děti, Microsoft, Windows 95, Delphi a možná i ostatní slova jsou registrovanými ochrannými známkami.