Můj vývoj v tomto směru je až nudně podobný ostatním duchovním vývojům:

- v 25 jsem četl Singera koketoval s židovstvím
- v 26 jsem se ne>šťastně zamiloval
- v 27 jsme se nechal pokřtít
- v 28 jsem četl Celestinské proroctví a evangelizoval
- v 29 jsem se učil astrologii
- v 30 jsem četl Walshovy Hovory s Bohem a mnohé revidoval
- v 31 jsem byl biřmován
- v 32 jsem navštěvoval kursy osobního rozvoje
- v 33 jsem založil rodinu ... a je pokoj (zatím)

Asi by se o mě dalo říct,že jsem praktikující katolík. Musím ovšem přiznat, že tím prvním je pro mě logika, víra je na druhém místě. Když mi někdo něco řekne, musí to projít mým analytickým strojkem. Přesto, nebo možná právě proto, jsem se postupně ztotožnil s mnohým, co Církev tvrdí (přočež jsem pochopitelně jako bývalý liberál pro smích). Asi jsem v skrytu duše konformista...

Knihy, co mně potkaly

- Redfield, Celestinské proroctví - fikce o objevování dávno zapomenutých pravd (někteří čtenáři sodmítají uvěřit, že je to fikce)
- Morgan, Poselství od protinožců - fikce o autorčině setkání s australskými domorodci (autorka dlouho tvrdila, že se skutečně odehrálo)
- Walsh, Hovory s Bohem I,II,III, Přátelství s Bohem, Přijímání Boha, fiktivní (?) dialog autora s Bohem o mnohých ožehavých otázkách
- De Mello, Cesta k lásce - útlá knížečka o hledání sebe sama
- Hellinger, Skrytá symetrie lásky - čitelná a lidská kniha o systemické psychologii
- P. Madre, Boží volání - co dělat, když se člověk má už konečně vážně rozhodnout